Do prvního porovnání se světovou špičkou jsem v letošním roce vstupoval s velkou nejistotou. Po dvouměsíční pauze, kdy jsem začátkem roku léčil nemocné průdušky, jsem se obával, že si ze mě mí soupeři udělají trhací kalendář.

V pátek jsme spolu s reprezentačním týmem tělesně a zrakově handicapovaných cyklistů dorazili po úmorné celodenní cestě do městečka Ville de Correze.

V sobotu jsme už startovali v pravděpodobně nejtěžším silničním závodě pro handicapované cyklisty v Evropě. Moje kategorie C2 (kategorie cyklistů s jednonohým pohonem) absolvovala 4 okruhy po 16,5km, což znamenalo především vyšlapat čtyřikrát do pětikilometrového stoupání, ve kterém se samozřejmě rozhodovalo.

Hned v prvním se odtrhla pětičlenná skupina, ve které kromě dvou závodníků kategorie C3 (dvounozí cyklisté, především spastici) byli se mnou i dva spolufavorité závodu – nejlepší světový vrchař Stéphen Bahier a paralympijský vítěz Laurent Thirionnet. V dalším kole atakovali podle očekávání dva dvounožci z C3 a s nimi bohužel i Francouz Bahier. Pokoušel jsem se ho ještě sjet, ale posléze jsem raději vyčkal na dalšího Francouze Thirioneta. Během závodu nás posléze dojel další výborný Francouz Lambert a nastala pro mě krušná část závodu.

Nástup stíhal nástup a já jsem jen čekal kdy už mi dojdou síly. Naštěstí mi úplně nedošlo

a před cílem jsme jen musel odolat výbornému spurtérovi, mistru světa z loňského roku Marquézovi, který do nás nečekaně přiletěl zezadu. Nakonec jsem byl s třetím místem za Behierem a Thirionetem velmi spokojen.

V neděli nás čekala časovka jednotlivců. K našemu zděšení na stejném okruhu, na kterém jsme absolvovali silniční závod. S pomocí našeho pilota tandemu Jirky George Chybiče (nejšikovnějšího člena repre) jsem vsadil na  disk neuvěřitelný rozptyl pastorků a s tratí se nakonec solidně popasoval. Výsledkem bylo opět třetí místo, opět za vítězným Bahierem a pro změnu druhým Lambertem.

Ve velmi dobrém světle se ukázal i celý náš velmi omlazený repre mančaft. Asi největší progres od loňské sezóny učinil náš tandem s již zmiňovaným pilotem Chybou a zrakově handicapovaným Márou Moflarem. Jejich časovka už měla evropské parametry. Určitě se bude postupně zvedat i Radim Pavlík z kategorie C5 (nejméně postižení cyklisté). Asi největší radost mi činí, že se konečně objevil můj nástupce mezi jednonohými cyklisty.

Aleš Wasserbauer pomalu získává ostruhy a já snad konečně budu mít parťáka v boji s přesilou závodníků cyklistických velmocí.

 V Jenči 25.5.2010

 Michal Stark,

Reprezentační tým tělesně a zrakově postižených

Dukla Praha

Další nesmírně dlouhá sezóna je za mnou. S ohledem na její nelehký průběh,můžu být s výsledky spokojený.

Již v jarních měsících jsem absolvoval dva etapové závody ve Francii a Španělsku. První v okolí francouzského Bayonne jsem vyhrál. Na druhém etapáku okolo španělského Bilbaa jsem skončil na druhém místě. V celkovém hodnocení obou etapových závodů zvaného Tour de Basque,jsem vyhrál.

Posledním podnikem seriálu Evropského poháru v Italské Piacenze jsem završil podstatnou část letošní sezóny.

Sobotní silniční závod připomínal spíše hladké kritérium. Na rovinatém 2km dlouhém městském okruhu závodila víceméně celá světová špička kategorie ,,jednonožců“. Čelit na okruhu těchto parametrů přesile cyklistických mocností – Francie,Itálie,Španělska,Německa a dalších nebylo jednoduché. Připadalo mi,že vlastně celý závod sjíždím úniky soupeřů. Především francouzská ekipa realizovala dokonale svou taktiku. V posledním okruhu jsem se nechal trochu zavřít v balíku a v tu chvíli nastoupil Francouz Thirionnet. Čekal jsem,že vyrazíme za ním,ale nikdo se k tomu neměl. S mírným zpožděním jsem si udělal prostor a za francouzským cyklistou jsem upaloval sám. Bohužel se mi Thirioneta nepodařilo sjet,ale ve spurtu pronásledovatelů jsem vybojoval druhé místo.

V mezidobí mezi Evropskými poháry jsem si nejdříve velmi zrychlil tep na Giant lize  

v Plzni,Lopatárně. Opět jsem dojel neurván z balíku a opět jen tak tak. Dokonce jsem se jednou odhodlal z mé zadní pozice na čelo peletonu s pokusem o jedno prémiové bodování,abych potupně zjistil,že je již odtržená skupinka na čele s ,,oddílovým“ Markem Mixou…

To byl zase rok! Říkal jsem si, že mě už ve sportu a v cyklistice nemůže nic překvapit a hluboce jsem se mýlil. A to jsem letos sloužil již 18.sezónu.

Letošní cyklistický rok začal výborně. Díky duklákovi Mirkovi Kunderovi, s nímž jsem navázal spolupráci už v roce 2007 jsem se dostal blíže k legendárnímu oddílu českého sportu Dukle Praha. Nejdříve jsme se domluvili na spolupráci s Jožkou Kratinou, trenérem dráhových stíhačů ASC Dukla Praha a státní reprezentace. Vše jsme nakonec zpečetili tím, že jsem se stal členem Dukly Praha a jezdím s cyklistickou licenci tohoto týmu! S trochou nadsázky trousím, že mě nakonec armáda dostala i s modrou knížkou…

13.12.2008: http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2008120059

Docela si považuji 19.místo na Mistrovství republiky ,,amatérských“ cyklistů v Bělči v časovce jednotlivců.
Potěšil mě také výkon na pohárovém závodě Šumavské ligy v okolí Velhartic. Šumavské kopce mě nezdolaly a já jsem byl schopen spurtovat pro 2.místo v kategorii příchozích.

13.září jsem se postavil po několika letech na start Krále Šumavy, nejtěžšího cyklomaratónu u nás. Opět s odhodláním přežít, ale i zajet solidní výsledek. Mých několik startů v historii dopadlo nevalně. Většinou jsem ,,dojel“ na zažívacích potížích a naposledy s třemi defekty vůbec nedokončil. Můj poslední dokončený Král se datuje k roku 1999. Většinou mi šumavské klání termínově kolidovalo s vrcholem sezóny – Mistrovstvím světa, Evropy, nebo Paralympiádou. Letos za mě rozhodli jiní a já jsem místo v Pekingu stál na startu v Klatovech…

25.8.2008 http://www.muzes.cz/clanky/clanek/338

O uplynulém víkendu skončil seriál Evropského poháru závody na Slovensku. Je to k nevíře, ale i když jsem kvůli odebrané licenci a trestu zákazu závodní činnosti nemohl startovat na třech podnicích EP, tj. šesti závodech, přesto jsem se nakonec v celkovém hodnocení své kategorie ocitl na druhém místě. Zvítězil Švýcar Bolliger o šest bodů přede mnou. Na třetím místě se stejným počtem bodů jako já skončil paralympijský vítěz z Atén Španěl Garcia a to jen díky menšímu počtu vítězných závodů.

... aneb Michal Stark na závodech UAC

Čas letí nesmírně rychle a mě se blíží konec trestu zákazu závodní činnosti. 19.července bych měl dostat zpět cyklistickou licenci a můžu vesele závodit dále. Problém je pouze v tom, že už nebudu mít skoro kde. Podle mezinárodního kalendáře UCI můžu startovat ještě v srpnu na Světovém týdnu cyklistiky v Rakousku a v září na Paralympiádě. Deutschlandsberg je reálný, ale Peking již jen z říše snů…

... aneb místo v Německu - na Šumavě.

Předehrou, která naprosto změnila nejenom právě uplynulý závodní víkend byl čtvrtek. Byl jsem předvolán na disciplinární komisi Českého svazu cyklistiky (ČSC). Jak jsem se dozvěděl, komise handicapovaných při ČSC "podala podnět", podle kterého jsem porušil řády, neb jsem neoprávněně používal reprezentační dres na závodech v zahraničí. Považoval jsem celou záležitost za nedorozumění, které si vysvětlíme. Mýlil jsem se. Má obrana, že jsem v reprezentačním dresu získal tři medaile na Mistrovství Ameriky a dvě vítězství na EP na Krétě byla irelevantní stejně tak i argument, že jsem nebyl nikdy a nikým písemně vyrozuměn o tom, že nejsem členem reprezentace, jak požadují řády ČSC. V národních barvách jsem jistě ostudu neudělal. Trest byl přesto jednoznačný, měsíční zákaz závodní činnosti a to s okamžitou platností. Trochu zoufale jsem argumentoval, že v polovině seriálu EP vedu v průběžném pořadí své kategorie a nebudu-li moci díky zákazu startovat na dalších třech podnicích, hluboce se v pořadí propadnu. Disciplinárka byla neoblomná.

Velká cena kantonu Aargau v Gippingenu – Švýcarsko - 7. - 8.6.2008

 Příprava na další velmi prestižní část Evropského poháru trochu vzala za své. Uprostřed týdne jsem se probudil s "podřízlým" hrdlem a byl jsem nucen vypustit dva tréninkové dny. Rychlá léčba se docela podařila a já jsem byl schopen na podnik do Švýcarska odjet. Jako leader EP své kategorie jsem nechtěl přijít o důležité body do průběžné klasifikace.
Učinil jsem snad správně, protože ze světové silničářské špičky chyběl z mých soupeřů málokdo.

3.Critérium International de Cyclisme Handisportu des Monédiéres - Francie a Otevřené mistrovství Německa na dráze – 22.5.2008