13.září jsem se postavil po několika letech na start Krále Šumavy, nejtěžšího cyklomaratónu u nás. Opět s odhodláním přežít, ale i zajet solidní výsledek. Mých několik startů v historii dopadlo nevalně. Většinou jsem ,,dojel“ na zažívacích potížích a naposledy s třemi defekty vůbec nedokončil. Můj poslední dokončený Král se datuje k roku 1999. Většinou mi šumavské klání termínově kolidovalo s vrcholem sezóny – Mistrovstvím světa, Evropy, nebo Paralympiádou. Letos za mě rozhodli jiní a já jsem místo v Pekingu stál na startu v Klatovech…

Pořadatelé Krále Šumavy v čele s Frantou Šraitem ,,mi vyšli vstříc“ pozdějším startem 150ti kilometrové trasy a vynecháním obávaného stoupání na Kochánov. Zhruba do 75.kilometru jsem se držel ve druhé skupině s nadějí na super umístění. Poté jsem jen díky povzbuzujícím fanouškům vyjel Šimánov a nastala obávaná krize. Má noha trénovaná na maximálně sedmdesáti kilometrové závody odmítala poslušnost a po devadesáti kilometrech v kopcích, šlapala jen silou vůle. Říkal jsem si vydrž, snad to přejde a přešlo. Na posledních třicet kilometrů jsem se srovnal v menší skupince závodníků a do cíle jsem si i zaspurtoval. Nakonec 44.místo v mé věkové kategorii (149.v celkovém pořadí ze 744 závodníků) a čas těsně nad 5 hodin, to nezní úplně zle. Především je však tento závod pro mě velkou výzvou, při které jak říkává trenér Kratina se o sobě hodně dozvím …Neopakovatelná atmosféra, včetně úžasného povzbuzování od ostatních závodníků.

Samozřejmě mi to nedalo a sledoval jsem Paralympiádu. Skvělé výsledky naší cyklistické reprezentace nepotřebují komentář! Zajímaly mě především závody mé kategorie. Na dráze kraloval Angličan Richardson s nebývalým progresem výkonnosti. Letos jsem s ním ve Španělsku prohrál na dráhovém závodě na 1,2km o necelé tři sekundy. V Pekingu nadělil tři sekundy druhému v pořadí... Ve stíhacím závodě na tři kilometry bych se vzhledem k dosaženým časům mohl prát o třetí místo. Časovku opět vyhrál Francouz Thirionnet, kterého jsem letos v časovkách EP jednou porazil o tři minuty a jednou s ním prohrál o pár setin sekundy…

Závodů je letos ještě dost. Ve středu jsem zažil další premiéru na Giant lize. Plzeňskou Lopatárnu znám, ale kritérijní ligu spolu s českou elitou jsem ještě nejel. Intervalový trénink jako hrom – 53 kilometrů průměrnou rychlostí 44km/hodinu nejezdím příliš často.

Tuto sobotu jsem byl ,,tváří“ vloženého závodu k Cyklovarům a zdolal jsem spolu s dalšími závodníky časovku na 620 metrů.

Jak jsem již avizoval, po této sezóně nekončím! Přidal se i další důvod. V naší kategorii nejsem pořád nejstarším veteránem. Těší mě i zprávy, že se Armstrong vrací v 37 letech mezi profíky a nestárnoucí Longová ve 49 letech plánuje ještě Olympiádu v Londýně…

Michal Stark,
Dukla Praha